Slovácko 2011
19.-22.5. 2011 Cyklozájezd Slovácko
IV. ročník cyklozájezdu, který pořádá SK a velká část lhotských turistů si jej oblíbila tak, že tvoří většinu účastníků, se vydal na cykloputování po Slovácku.
Ve čtvrtek ráno jsme se za nádherného slunečného počasí vydali v počtu 31 cyklistů autobusem pana Svobody do Kroměříže. Čtyři další cyklisté většinou kvůli pracovním povinnostem dorazili až večer vlakem.
Z kroměříže jsme vyrazili na kolech po krásné cyklostezce podél Moravy a Baťova kanálu do Uherského Hradiště, kde jsme si udělali přestávku na oběd. Protože se všem zdálo, že plánovaná trasa do Bzence není až tak náročná, rozhodli jsme se udělat malou zajížďku na Velehrad. Tady si většina prohlédla baziliku a samozřejmě jsme se občerstvili před zbývající náročnější částí trasy.
Po příjezdu zpět do Uherského Hradiště jsme pokračovali přes Kostelany do Nedakonic, kde čekal autobus, aby naložil ty, kteří se rozhodli pošetřit nohy a sedací ústrojí na další dny. Zbytek se rozhodl změnit původní plán a místo přes kopečky a vinice dojet do Bzence po hlavní silnici. Na této trase jsme zaslechli první zajímavé ohlasy na náš skutečně početný peloton. Doslova se to, ale nedá publikovat. Dva asi osmiletí hoši při spatření čela pelotonu v údivu vykřikli: " Rychle odboč, ty pííí... (hodně perný výraz), je jich děsně moc, ty pííí.. (opět stejné sprosté slovo)!" V podobném, i když méně expresivním duchu nás potom oslovovali i další kolemjdoucí. " Odkud vás vypustili?" "To se roztrhl pytel?"....
V Bzenci už na nás čekalo ubytování v hotelu Junior. Skupina, která nechtěla absolvovat zajížďku na Velehrad se vydala po původně plánované trase přes kopečky do Bzence a byli trochu zklamaní, že zbytek to dojel skoro po rovině, i když se 70 km v nohách. Po dobré večeři jsme se potom individuálně vydali k večerní prohlídce města.
V pátek jsme absolvovali okruh kolem vinohradnických obcí Kyjovska a Hodonínska. Z Bzence po cyklostezce přes Vracov, Skoronice k Milotickému zámku a odtud do Svatobořic a Šardic. Tady jsme si vystoupali ostré kopečky přes vinice a kochali se širokými výhledy do kraje. Podél vinic jsme pokračovali směrem na Hovorany. Část ještě dojela do Čejče k tamním sklípkům a jelikož byl jeden sklep otevřen, zapadli jsme samozřejmě dovnitř.
Chládek, dobré vínko a praktická ukázka odstranění skvrny po červeném víně vínem bílým na tričku jedné z účastnic bylo hodnoceno velice pozitivně. Hůře to ale vypadalo, když jsme vylezli ven ze sklepa na sluníčko. Víno nám začalo stoupat rychle do hlavy, takže jsme uvítali tip pana vinaře na "seliko zkratku" do Hovoran. Naštěstí oběd nás zase dostal do kondice, takže jsme v pohodě pokračovali do Mutěnic, kde jsme se chtěli sejít s předchozí skupinou, která už vyrazila po obědě dříve. Jelikož jsme ale přehlédli odbočku na žlutou turistickou značku a museli vyřešit jeden defekt, dojeli jsme až do Jarohněvic a až tam se setkali s ostatními, kteří také spravovali defekt a Mutěnice rovněž minuli. Společně jsme dojeli do Dubňan k občerstvovací zastávce. Tady jsme řešili, jestli povoláme na zbytek cesty autobus nebo dojedeme do Bzence vlastními silami. Posilněni dobrým pivem jsme uznali, že to všichni zvládneme, takže autobus zůstal na základně.
Projeli jsme přes sklepy Šidleny, kde jsme si samozřejmě udělali vinnou občerstvovací zastávku, do Milotic a přes Vacenovice a Vracov se vrátili zpátky do Bzence. Opět jsme najeli asi 70 km. Až na skupinu Milana Hypla se nám podařilo dojet za sucha, ale i oni přes totální promočení a návrat za bouřky a v kroupách byli z vyjížďky nadšení.
V sobotu jsme pak poznávali tzv. Moravskou Saharu a Strážnické Pomoraví. Z Bzence jsme vyjeli už známou trasou přes Vracov do Vacenovic a odtud překrásnou cyklostezkou přes tzv. Doubravu k hřebčínu Rudník. Původně plánovaná občerstvovací zastávka se však nekonala, protože hospoda byla zavřená. Pokračovali jsme tedy do Ratíškovic, kde jsme předpokládali, že bude určitě nějaká hospůdka otevřená. Bohužel ani tady to nedopadlo. Ale to by nebyl lhotský turista a cyklista, aby něco nevymyslel. Prostě jsme si dovolili otevřít celou hospodu mimo otevírací dobu. Ještě, že tam byla chápavá paní kuchařka, která když viděla, že už jsme téměř zoufalí, po slovácku prohlásila: "Tak poďte, přece Vás nenechám umřít žízňů!" Sami jsme si natočili, roznesli, zaplatili, uklidili i bečku narazili. Hospodu Na Zelnicách v Ratíškovicích můžeme opravdu jen doporučit.
Posilněni a odpočinutí jsme vyrazili na cestu do Rohatce a odtud podél Baťova kanálu, přes technickou památku Výklopník pokračovali. k Sudoměřicím a kolem hezky upravených vinných sklípků dojeli až k Petrovským Plžům. Tuto rozsáhlou sklepní kolonii jsme si už prošli individuálně, někdo zapadl do sklípku, někdo pokračoval raději za kulturou nebo na oběd do Strážnice. Kdo měl zájem mohl zajít na prohlídku strážnického skanzenu nebo na zámek anebo strávit volný čas u vínka ve strážnických restauracích. Odpoledne jsme potom pokračovali kolem Doubravy směrem k Bzenci. Blížící se bouřka část cyklistů odradila od průjezdu Vátými písky, ale zbytek se rozhodl i přes hrozící déšť dorazit až k meandrům Moravy a přírodní památce Osypané břehy. Chvíli jsme sice čekali pod železničním mostem až přejde malá přeháňka, ale náš hlad po zážitcích nám nedovolil náš cíl vzdát. I když to bylo k meandrům jen něco kolem 500m, v hlubokém písku jsme se opravdu nadřeli, že by to vydalo na 5 km stoupání do prudkého kopce. Ale zvládli jsme to. Na zpáteční cestě už opravdu hrozilo, že zmoknem, ale stihli jsme dojet ještě na Rudník a tam se schovali před opravdu silnou bouřkou. Nakonec jsme vyrazili ještě v drobném dešti do Bzence, ale to jen proto, že jsme chtěli alespoň na chvilku vytáhnout naše krásné cyklopláštěnky a stihnout večerní posezení u vína. Ve Vracově jsme ale vypadali jako bychom přijeli z jiné planety, protože tady nebylo po dešti ani památky a kolemjdoucí se na naše zaplášťování dívali trochu nechápavě. Ale dalších 70 km máme za sebou.
Po večeři jsme vyrazili na ochutnávku do vinného sklípku Bunža. Takové posezení ve sklípku jsme ale ještě nezažili. Téměř tříhodinový výklad o vinných vzorcích a technologii výroby vína směle konkuroval našemu loňskému zážitku na exkurzi ve Strážnickém mlýně. Tamní průvodce a vinař Bunža zřejmě budou ze stejného rodu. Nakonec jsme si ale stihli i zazpívat a zatančit při kytaře Růže Markové a cestou ze sklípku měli někteří ještě chuť navázat družbu s dámskou osádkou z vedlejšího sklípku.
Ráno jsme však opět čilí vyrazili na poslední vyjížďku z Bzence ke Strážnici a dál podél Moravy k Uherskému Hradišti. Kolem další technické památky na Baťově kanálu - lanovky pro lodě, jsme dojeli do Vnorov a dál po cyklostezce přes Veselí, Uherský Ostroh do Ostrožské Nové Vsi. Tady jsme si udělali opět občerstvovací zastávku a pokračovali kolem ostrožských jezer a přes Kunovský les do Uherského Hradiště a podél Baťáku do Babic, kde jsme po dobrém obědě naložili kola a autobusem vyrazili k domovu. Nedělní trasa měřila 45 km, takže jsme celkem za ty čtyři slunečné dny najeli více než 250, ale naprosto pohodových kilometrů.
