Jak jsme besedovali nad kronikou
Tak, jak sedlák každé jaro oprašuje motyku,
tak turisti touhle dobou revidují kroniku.
Kde kdo už se na to těší, někdo se i možná bál,
až zas začne po diskusi pálenkový festival.
Plán činnosti je zas pestrý, akcí je tam jako máku.
Jak si s turistama začneš, jsi jak v rozjetém vlaku.
Zrovna teď, když má se jezdit na běžkách a na saních,,
Mira Maléř zodpovědně shání v Krkonoších sníh.
Stáňa dále referuje, že byl u sportovců na schůzi
a tam tajně dohodli se s turistama na fúzi.
Nejsme proti, žádný problém, klidně ať nastane fúze,
pod podmínkou, že pak přijde slivovicová transfúze.
„Řeknu Vám dva důvody, jaké to má výhody.
od státu jen dostáváte a nejsou žádné odvody.“
I když panna pokladnice stěžovat si nemůže,
každá kačka do rozpočtu i turistům pomůže.
„Další důvod je však ten, že chci taky předat funkci.“
Tato zpráva zabolela, jako když Vám dělaj punkci.
Po šokujícím oznámení hnedle výbor zasedá,
Stáňo, my Tě nepustíme, budeš čestný předseda.
Letos trochu pozdě přišli, taky Aleš s Mirkou,
to už spolek rozplýval se nad básnickou sbírkou.
Na Martina s Magdou bacha, pozor, co kde řeknete,
pak se totiž v jejich verších rázem taky octnete.
A co by snad uniklo uchu ctěného básníka,
tak to jistě zachytí kamera Zdeny Pavlíka.
Oficiální část schůze končí, teď turisto děs se,
na stolech je zase flašek, jako v hřibů v lese.
Je to jako v autobuse, jen tu chybí ulička.
I bez Pepy koluje tu jablíčko i švestička.
Za chvíli se rozejdeme a už se moc těšíme,
jak po krásách naší vlasti spolu zas vyrazíme.
Pěšky nebo na kole, spočítáme patníky,
za rok se pak sejdeme u té naší kroniky.
A že jich tu teda máme za těch skoro třicet let,
to by nám mohl jiný spolek skoro taky závidět.
