Sportovní klub Starojická Lhota

Letos turisti vyrazili do Českého ráje.

Cesta s panem Březovským zatím příjemná je.

Už když vlézám do autobusu, vidím Pepu, říkám á je.

Zas uličkou se bude plížit, i když košili nemaje.

Jeho toulky autobusem každý dobře zná je.

Jak mu ani neukápne, vypráví se báje.

Licituje o vzorečky a kdo prý mu dá je.

Flašku drží jak mávátko na 1.máje.

Led v ledničce z našich zásob ten už zvolna taje.

V pravidelných intervalech Josef rozlévá je.

Vzorně při tom hlásí, z které pijem stáje.

Jenom jedna osoba zdatně odmítá je.

Magdě už je asi horko, vějíř před ní vlaje.

Někteří se snaží ředit slivovici kapkou čaje.

Už vidím, jak se po zájezdu doma každý kaje.

No, nedá se nic dělat, doba taková je.

Pepa je na tom závislý, jak když gembler hraje.

U Hradce půlka zájezdu už ožralá je.

Tak zatím co většině kvas doma teprv zraje,

flašky z loňska máme sebou, Pepa pod kontrolou má je.

Je tu ale vysvobození, čurací přestávka je.

Však před obojími záchodky fronta předlouhá je.

Dámy všechno obsadily, chlap nohy překladaje.

Bude odkázaný svou moč vypustit do kraje.

A zas štamprle koluje, ta je toho a ta má je.

Nikdo však nemá to srdce poslat Pepu do háje.

Nováček by si moh‘ říci, ty praktiky neznaje,

chlastat jsem moh‘ klidně doma a nejezdit do Ráje.

-------------------------------------

Óda na putování Českým rájem

Tak jsme se opět dočkali

turisti noví i ti skalní,

že si letos v Českém ráji

projdeme městečka skalní.

Proto není vůbec jasné

jaké vzít na túry boty.

Jisté je, že navýšíme

destilátů kvóty.

Jak soudruzi policajti

musí pomáhat a chránit,

tak se budu celý zájezd

slivovici bránit.

Tak jsme šťastně dorazili

k penzionu u Marušky,

Stáňa přidělil nám cimry

podle výkonnostní stužky.

Takže žádné dohady,

ty spíš se mnou a on s námi.

Jenom zase Pavlíkovi

jsou na čtverce sami.

Dlouho si dvou lůžek navíc

Pavlíci neužijí.

Z Prahy dojel Patrik Šrubař

a tak už se stěhují.

Kulový blesk, ten se zdařil,

jenom bacha na klíčky.

Na „10“ spí teď Mates

a vedle něj dvě Pavličky.

Zbývá ještě čtverka chlapů,

co zůstali na venku.

Jó, pro vás tu mám exkluzivní

no támhle tu roubenku.

Máme kde spát, tiše Mates

šeptá Láďovi do ouška.

Neboj, tady za plotem

to je naše pastouška.

Mates hledí přes okno,

tam bordelu krdel.

"Láďo, to nemyslíš vážně,

to si děláš prdel."

Však při vstupu do objektu

to se celý světe div,

kuchyňka a tři plus jedna

no zkrátka all inclusive.

Jako mraky po obloze

davy k chatě valí se,

zrovna dorazila pátá

kolaudační komise.

Za kamufláž majitel by

zasloužil si jedničku,

chlapi hrdě ukazujou

chlastu plnou ledničku.

Hážou machry, vykřikujou,

klidně další pošli,

aby s hrůzou nezjistili,

že zásoby došly.

Stejně jako včera došly

tady v penzionu.

Starůstka na narozeniny

kupoval kde komu.

Statečně se Franta držel,

večer si dal steaka

a zítra ho povezeme

jak na Bělehrad Švejka.

Ve zdravotní klasifikaci

má František mezeru,

ó kolena, kolena

přibližte se k jezeru.

Proto se dnes bez diskusí

přidal ráno k béčku,

obvolává už hospody,

ať narazí bečku.

Při výstupu na Kozákov

už jsme skoro v půlce,

Eva má o kolečko míň,

ale jen na hůlce.

Ona by prý bez hůlek

byla celkem nemožná,

pořád s nima v rytmu ťuká,

jak kudlanka nábožná.

Kousek dál zas míjím Láďu,

má vybité baterky,

prý chtěl gatě co jdou samy,

prodali mu montérky.

Před Rodštejnem nevydržím

a čůrám do listí,

nestačil jsem ceduličku

před jeho vstupem čísti.

Používejte kadibudku,

buďte slušní hosti,

nedělejte z hoven hrudku,

neserte do roští.

Speciálně pro Lhocany,

kadibudku zřídili,

než jsme nápis přečetli,

okolí jsme zřídili.

Při výstupu na rozhlednu

hlavou zkoumám íček barvu,

zmaten vlezu do záběru,

tož budu u Kuchaříků v albu.

Dávaje pozor na traverzy,

myslím, že už sestup zmáknu,

netušil jsem, že za Leonou

na zadek sebou fláknu.

Čtyřem chlapům na vrcholu

narostlo zas peří,

vznikla tak skupina „D“,

říkejme jim dezertéři.

Karel Horník totiž má

známého u Semil.

Libor Horák souhlasí,

tam jsem ještě nebyl.

Áčko to zas po modré

frčí dole z kopce,

nevím, proč si připadám,

jak v muzeu na kúrovce.

Jen Miloše Palackého

chtěl snad někdo přibrzdit,

snažil se mu do baťohu

cihlu tajně přihodit.

Ten však druhý baťoh

strkaje do svého v pressu,

na to přišel a povídá:

chlapi to fakt neunesu.

V půli kopce Karel Hegar

korunky chce tahat z nás,

hraje si na bezdomovce

v ruce čapku Adidas.

Tu však z obav, abych ho

snad nevzal si na mušku,

vidím, že mi nenápadně

někdo ukrad tužku.

Naráz mezi chaloupkama

hospoda se mihla polní,

v mžiku sedíme tam všichni,

je tu jako na Stodolní.

Jak to ale pozoruju,

je to tady vážně divný,

chlapi to je ponížení,

ženské dostávají první.

Možná budu malicherný,

možná je to blbůstka,

jestli si to pivo neprosadíš,

tak jsi mrtvý Starůstka.

Viděli jsme v sadě jabka,

taky padat hrušky,

nakonec se večer sejdem

všichni zase u Marušky.

Ráno a to v dobré víře

vyrazit na rozcvičku,

rozběh‘ jsem se od pokoje

a vletěl na osmičku.

Situaci zachraňuju,

že boduju pokojíčky,

jak kdo prý má uklizeno

bez podpory slivovičky.

Ještě, že jsem ale zažil rozum

a neobešel barák celý,

to bych asi nerozchodil,

takovou skupinu nevymysleli.

Nestačil jsem vážně čumět,

jak „pasta leze z tuby“,

už jsem si dlouho nečistil

šestkrát ráno zuby.

Tak si říkám Mates pozor,

to chce klid a rozvahu,

jít hodnotit na roubenku,

vážně nemám odvahu.

Každý plus bod, tak štamprle,

já se na to vyseru,

příště už vám tuhle funkci

za žádný svět neberu.

Z korupčního prostředí

opouštím pokoj v potu tváře,

komisaře už nedělám,

maximálně nástěnkáře.

Šrubařovy nosítka dnes

mohly by se mi též hodit,

jen jak vysvětlit Elišce,

že též nemůžu chodit.

Zkrátka se dnes asi budu

celý den jen stydět

a všem dávám na vědomí,

že štamprli už nechci ani vidět.

Najednou v tom deliriu

koukaje jen na cestu,

zvednu oči, co nevidím

ve skalách tu nevěstu.

Říkám si to není možné,

dostal jsem do šišky?

Já už vidím rovnou bábu

a né bílé myšky.

Tak dnes verše nečekejte

celý den fakt ani ťuk,

v hlavě mám totálně prázdno,

jak, když proletí jí puk.

Těšíme se už na večer

však majitel je na hlavu,

zas do šenku nám přibral

ňákou cizí oslavu.

No to nemyslí vážně?

On nás asi nemá rád,

zase si dnes pohromadě

nemůžeme zabékat.

Co je to dnes s Lhoťákama?

Všude klid jak v kostele,

že by každý v deset zalez

už do svojí postele?

Patrik Šrubař ten obchází

pokoje jak jeptiška,

buďte aspoň chvilku zticha,

nechce nám spát Eliška.

A jen malá skupinka,

to ty hříšné nádoby,

zjišťujou, kde v penzionu

zbyly ještě zásoby.

V době když už v televizi

běžně běží horory,

Patrik přes chůvičky dělá

konferenční hovory.

Chlapi buďte chvilku zticha,

asi mi tam řádí pilka,

Eliška spí jak andílek

vedle Husqvarna a Stihlka.

Tak nakonec na osmičce,

v tom největším apartmánu,

schází se to zdravé jádro,

veselice končí k ránu.

Pomalu končí náš zájezd

už jenom vyjdem na Trosky,

třicet metrů převýšení

to už zvládneme i bosky.

Dnes nás ovšem ještě čeká

slibované překvapení,

ve středověké hospodě nám

Stáňa smluvil pohoštění.

Co budete žrát a chlastat,

slyším, když sahám na kliku,

jen aby se nezalekli

Pepova jadrného slovníku.

Hej šenkýři středověkej,

pošli mejla do šenku,

že si dáme čtyři škopky

a čúrat budem až venku.

A tak jsme si atmosféry

dobové té užili,

někteří jsme byli rádi,

že jsme vůbec přežili.

Ani né tamní hygienu,

ze zdí oloupanou malbu,

ale víc tu nelítostnou

Josefovu lihopalbu.

Ještě, že tu neřeší

tresty, právo hrdelní,

půlka zájezdu si čorla

extra lístek jídelní.

Náš pan šofér není smutný,

že ztrácí se mu podšálky,

celou cestu musel dýchat

výpary z naší kořalky.

Při anonymní anketě

kolik stihli jsme jí vychlastat,

vyšel skoro litr na osobu,

včetně řidiče a nemluvňat.

Ale jinak ze zájezdu

dojmy máme pozitivní,

Stáňa letos trefil termín

a počasí exkluzivní.

Tak jsme letos v Českém ráji,

jak se na turisty sluší,

protáhli si nejen svaly,

ale i pohladili duši.

Pokud jste dočetli až sem a nemáte z toho nepříjemný pocit, tak se podívejte i na naši fotodokumentaci.